Na koňském hřbetě je ráj srdce

Lipický kůň

Ačkoli je bílý lipický kůň nerozlučně spojen se slavnou španělskou vysokou školou ve Vídni, chová se po celém území někdejší Rakousko-uherské říše. Koně pro školu se vychovávají v rakouském hřebčíně Piber u Štýrského Hradce, ale státní hřebčíny v Maďarsku, Rumunsku a Československu se také specializují na chov lipicána. Přirozeně, že jde o odlišné typy a malí piberští lipicáni rozhodně nejsou v převaze. V Maďarsku se např. chová větší, pohybový kůň jako skvělý kočárový. U nás se chová na Slovensku, zejména v podhůří a slouží jako kůň jezdecký, kočárový i pracovní.

Výška: Výška lipicána je mezi 15,1 a 16,2 pěsti (153,4 a 164,5 cm ).

Hlava: Hlava je pěkně utvářená a je na ní někdy patrný arabský vliv. Klabonos nebo poloklabonos je však dědictvím po španělských předcích.

Délka života: Lipický kůň dospívá pozdě, ale je pozoruhodně dlouhověký. Mnozí hřebci ze španělské školy pracovali dobře ještě ve věku dvaceti let.

Pět hřebců: Chov lipicánů je postaven na pěti základních liniích, založených těmito hřebci: Pluto (1765), bílý španělský kůň; černý Conversano(1767), neapolián; plavý kladrubák Favory (1779); bílý arab Siglavy (1810) a Maestoso (1819), kříženec španělského a neapolského koně. Potomci těchto hřebců se dosud udržují ve španělské škole a 14 z originálních 23 rodin žije v Piberu. U nás se v hřebčíně Topoľčianky uplatňují hřebci z linie Favory, conversano a Neapolitano, méně Pluto, Maestosoa Siglavy.