Přirozený pohyb koníků
Ležení : Koně stejně jako další domácí zvířata odpočívají v leže. Zejména hříbata tráví zpočátku svého života až 7 hodin spánkem. Čím je kůň starší tím méně si lehá. Koně obvykle leži s nohama podloženýma pod tělem, mají-li však dostatek prostoru mohou ležet na boku s nohama nataženýma. Při vstávání se koník nejprve vzepře na přední nohy, poté vstává zadními. Mezi těmito fázemi je ,, sed " , který bývá využíván u cirkusových koní.
Vzpínání : Při vzpínání se koník staví na zadní a zvedá přední nohy, popřípadě jimi hrabe. V případě je to součást soubojů hřebců, u jezdeckých konípovažujeme vzpínání za necnos nebo zlozvyk ( kůň se např. vzepne před skokem a odmítá jít dopředu, také při leknutí může následova vzepnutí,.. ) Vzpínání na pobídku jezce je součás výcviku koně ve Španělské jezecké škole nebo ve Vídni, také v cirkusech je oblíbenou efektní podívanou. Pokud se s vámi kůň postaví na zadní, je třeba přesunou hlavní těžiště co nejíce ke krku, aby se s vámi kůň nepřeklopil a nezpůsobil vám ještě vážnější zranění.
Válení : Válení je pro koně přirozené. zbavuje se tak parazitů a drbe se, prokrvuje si kuži. Kůň si nejprve vybere vhodné místo ( často prachové nebo blátivé ), klekne si na přední nohy a začne se válet. Často se i při válení převaluje, proto je potřeba dbát na bezpečnost, pokud stojíte poblíž ( koně se rádi válejí např. po vykoupání nebo plavení )! Také box by měl být dostatečně prostorný, aby v něm kůň během válení neuvízl - pak je zapotřebí rychlé pomoci ! Válení, neklid, pocení či kopání po břiše však může být příznakem velice nebezpečného onemocnění - koliky. V takovém případě je třeba začít koně provádět a neprodleně volat veterináře.
Vyhazování : Vyhazování je přirozenou reakcí koně na vnější podněty a pochází z doby, kdy koně ještě žili divoce v přírodě a byli loveni šelmami. Když koni šelma skočila na hřbet, snažil se ji vyhazováním shodit. Později toho využili lidé nejprve při výcviku koní, kteří se vyhazováním na jezcovu pobídku zbavovali sevření nepřátel. Později se tento prvek stal cvikem vysoké školy a dnes je možné ho vidět např. ve Španělské jezdecké škole ve Vídni. Může být však i výrazem vzdoru a neochoty pracovat pod sedlem nebo jen ,, radostí ze života " a součástí bojů hřebců.
Skok : Skok je cvalovým pohybem, záď a hřbetní svalstvo zdvihne předek, kůň silně podsadí zadní končetiny, odrazí se a skáče. Přední nohy potom zachytí tělo při doskoku. Skoky jsou pro koně poměrně obtížné, protože tělo je uzpůsobenoběho, nikoli k častému skákání. Také po stranách položené oči způsobují to, že koni těsně před skokem zmizí ze zorného úhlu překážka a je proněj obtížné odhadnout správnou vzdálenost odrazu. Proto je při parkurech důležitá včasná pobídka jezce a dobrá souhra s koněm.
Chování koníků
Mletí hubou: U malých hříbat, která se dostanou do kontaktu s dospělými jedinci (např. ve stádě) lze vypozorovatnápadné klapání a mletí hubou na prázdno. ,, Velkému" koni tak dávají najevo podřízenost a ,, prosí ho", aby jim neubližoval.
Odpočinek: Kůň odpočívá vleže nebo vestoje. Vestoje má při odpočinku obvykle povolenou jednu zadní nohu, tou se o zem opírá pouze přední okrajem kopyta a čas od času si přešlápne. Oči má přivřené, uši uvolněné a mírně zakloněné dozadu, dolní pysk bývá povolený. Neměli bychom odpočívajícího koně rušit, v případě nutnosti jej oslovíme a upozorníme na sebe, aby se nelekl.
Vzájemná péče o srst: Vzájemné drbání je mezi koňmi velmi časté. Původní funkcí tohoto chování byla péče o srst v místech, kam si kůň sám nedosáhne (např. hřeben krku a oblast kohoutku, plece, ramena a horní linie hřbetu). Postupem času se z něj stala společenská událost - přátelský projev smíru, sympatií či náklonnosti spojený s praktickou údržbou srsti. Při této činnosti stojí koně protisměrně a lehce si pomocí řezáků hryžou srst. Mají tak navíc dobrý přehled o všem, co se děje v jiných okolí. Někdy se muže stát, že při čištění vás začne hříbě nebo i dospělý kůň jemně ,, drbat" také - netrestejte ho, jen vám tak projevuje sympatie. Podrbání koně na kohoutku je pro něj velice vítaná odměna, mnohem příjrmnější, než například obvyklé poplácání po krku.
Očichávání: Čich je velmi důležitým smyslem koní, pomocí něj se vzájemně poznávají i dorozumívají. Také nový člen stáda bývá nejprve očichán ostatními koňmi - nejprve se dotýkají nosy, poté na hřbetě a u kořene ocasu. Při seznamování koně s nezvyklou nebo novou výstrojí se vyplatí nechat koni vše očichat a ,, prozkoumat".
