Na koňském hřbetě je ráj srdce

Na vývoji moderních plemen koní mají nejvýznamnější podíl arab a berber. Vynechám-li plnokrevníka, jehož historie sahá do minulosti pouhých dvě stě let, objevuje se třetí, skutečná šedá eminence koňského rodu. Je to andaluský kůň, po staletí známý spíš jako španělský.

Výška: Andalusan obecně měří do 15,2 pěstí (154,4 cm).

Dědici andalusana: Přímým potomkem andaluského koně je lipicán. Také další plemena vděčí za svévlastnosti tomuto ušlechtilému koni, např. fríský, frederiksborský hnědák a velšský kob. Alter-real a lusitánský kůň jsou jeho pokrevní příbuzní a také mnoho amerických plemen pochází od něj.

Chody: Chod je hrdý a vznosný, krok okázalý, rytmický, klus vysoký a výbušný, houpavý cval, hladký a nápadný. Přirozená rovnováha, živost a oheň spolu s okázalými chody a učenlivou povahou předurčují toto plemeno pro vysokou školu.

Síla a vytrvalost: Ve hřbetě krátký andalusan mívá často strmou zeď a nízko nasazený ocas. Nyní rychlí, ale neobyčejně silný a vytrvalý.

Pastevci a zápasníci s býky: Andaluský kůň oblíbený u pikadorů (jezdců z býčích zápasů), sklízí obdiv i při barvitých slavnostech.